Uhlí, kaolín a minerální prameny

V průběhu mladších třetihor byla oblast Sokolovské pánve, ale i Chebské pánve bohatá na mokřady a rašeliniště, v kterých se bez přístupu vzduchu hromadilo obrovské množství biomasy. Ta byla později překryta vrstvami sedimentů a dala vzniknout hnědému uhlí. Ve sníženinách pánví se také zachovaly mocné zvětraliny žul a dalších hornin podloží. Tou nejvýznamnější je kaolín, který vzniká zvětráváním živců a který je dnes základní surovinou pro výrobu porcelánu.

Zlomy v zemské kůře a vulkanismus stoji i za většinou minerálních pramenů v našem regionu. Vody vystupující z hlubin země podél zlomů se ohřívají a obohacují o minerální látky a oxid uhličitý. Některé více, jiné méně. Chladné minerální vody vyvěrají například v Mariánských Lázních, naopak nejteplejším z pramenů je s teplotou přes 72°C Karlovarské vřídlo. Slané prameny, minerály hodně obohacené, jsou typické pro Františkovy Lázně a vyvěrají i na blízké lokalitě Soos.

Ve čtvrtohorách existoval náš kraj v podstatě už ve své současné podobě. Vulkanismus v Doupovských horách i jinde už dávno ustal, pouze v okolí dnešního Chebu se ještě občasně projevil. Dal zde vzniknout Komorní a především Železné hůrce, která je s odhadovaným stářím 400 tisíc let nejmladší sopkou v ČR.

Současná tvář kraje už není pouze výsledkem přírodních procesů, ale také činnosti člověka. Pokud by sem po skončení poslední doby ledové (přibližně před 11 tis. lety) nepřišli první zemědělci (asi 5 000 př. n. l.), byly by zde jen lesy. V nejnižších polohách dubové, výše bukové a na horách především smrkové. Trvale podmáčená místa na horách i v nižších polohách by pokrývala rašeliniště. To vše člověk změnil, krajinu z velké části odlesnil, přinesl sem prostředí luk, pastvin i polí a nově také měst či dolů.